Aktuality

                                                                                   

Národní potravinová sbírka 2016

přidáno: 10. 11. 2016 10:13, autor: Roman Výborný

ESTER z.s. se zapojí 12.11.2016 do Národní potravinové sbírky v Kauflandu Jeseník
4. ročník Národní potravinové sbírky (dále jen NPS) se uskuteční v sobotu 12. listopadu 2016 od 8.00 do 20.00 hodin. Národní potravinová sbírka je organizována platformou byznys pro společnost (platforma, která se zabývá odpovědným podnikáním – dále jen BPS) ve spolupráci s Českou federací potravinových bank a Armádou spásy. Na realizaci sbírky se podílí řada neziskových organizací (např. jednotlivé pobočky Armády spásy a Charity, azylové domy apod.).
Zapojené organizace NPS 2016
Na letošní čtvrtý ročník se nachystalo již přes 659 obchodů (315 obchodů partnerských řetězců, 344 prodejen drogerií). Přibyli tři noví partneři - BILLA, Lidl a ROSSMANN. Veřejnost tak bude moci 12. listopadu darovat v době od 8.00 do 20.00 hodin zakoupené trvanlivé potraviny v prodejnách Tesco, Globus, Penny Market, Kaufland, Albert, Lidl, BILLA, Makro a ve všech drogeriích dm markt a ROSSMANN.


Výlet do Brna

přidáno: 21. 10. 2016 6:32, autor: Roman Výborný   [ aktualizováno 21. 10. 2016 6:34 ]

Před koncem prázdnin se nás 6 starších dětí, kteří se pravidelně účastníme aktivit v KC, vydalo na dvoudenní výlet do Brna.

Pohádkový les

přidáno: 6. 9. 2016 6:28, autor: Roman Výborný   [ aktualizováno 6. 9. 2016 6:35 ]

27.8.2016 uspořádali pracovníci ESTER z.s. akci pro rodiny s dětmi pod názvem Pohádkový les. Akce proběhla v Kempu Červenka a Ekocentru Rychleby, zúčastnilo se jí 50 dětí, 14 rodičů a 12 pracovníků ESTER z.s.

Otevření Questingové stezky

přidáno: 6. 9. 2016 0:38, autor: Roman Výborný   [ aktualizováno 6. 9. 2016 0:44 ]

ESTER z.s. otevřelo 30.8.2016 Questingovou stezku Komáří dolinou. Naše stezka je věnována především dětem, to však neznamená, že by se při ní rodiče nudili. Pokud je jim v přírodě dobře a zajímají je příběhy a detaily místa, na kterém se ocitli, ať i dospělí zavětří dobrodružství a ponoří se do hledání a pozorování s dětskou vervou. Webové stránky Questingové stezky www.questingrychleby.cz

Prohlášení Platformy pro transformaci péče o lidi s duševním onemocněním

přidáno: 12. 7. 2016 0:42, autor: Roman Výborný   [ aktualizováno 12. 7. 2016 0:56 ]

V příloze je Prohlášení Platformy pro transformaci péče o lidi s duševním onemocněním z června 2016.

Festival AMERICKÉ JARO 2016

přidáno: 13. 4. 2016 4:33, autor: Roman Výborný

Festival AMERICKÉ JARO 2016  přináší každoročně  hudební zážitky milovníkům vážné hudby v provedení špičkových umělců. Nejinak tomu bude i  v  letošním roce. Do Javorníku jsme pozvali čerstvou absolventku Boston University Opera Insitute  sopranistku KELLY HOLLIS.
Zveme všechny  k návštěvě koncertu v neděli 5.6.2016 do Kulturního domu v Javorníku. Začátek je v 19.00 hodin. Vstupné dobrovolné.

Roja Sor CZ 1

přidáno: 15. 3. 2016 0:29, autor: Roman Výborný

Dobrý den

Píší Vám jménem Humanitární Organizace Roja Sor CZ 1, z.s..Tato Organizace pomáhá křesťanským a jezidským obětem války v Syrii a Kurdistánu ( Irák ).Zástupci této organizace navštívili tyto ohrožené země a osobně předali potřebnou humanitární pomoc.Vypravili jsme již 10​​​​​​​​​​ čtyřiceti tunových kamionů s oblečením, léky, kojeneckou a dětskou výživou, lékařskou výbavou, higienickými potřebami atd.

 Kurdové jsou národ srdce. Nepolitkaří, neprodávají sebe, ani své spojenectví, nedobývají cizí území, nemanipulují s volebními výsledky, netunelují, neprivatizují.... Milují svou zemi, svůj národ, svůj jazyk, svého prezidenta... a za tyhle hodnoty neváhají položit život. Kurdští muži, stejně jako Kurdské ženy. Po dlouhou dobu jsou ve svém boji osamoceni. Zatímco my řešíme své žabomyší války, oni drží pozice ISIS daleko od nás. V opuštěných městech zůstávají staří, kteří se starají o stovky osiřelých dětí a osvobozených jezídek ze sexuálního otroctví ISIS. Tito lidé nemají nic. Nejstrašnější situace je v syrském Kurdistánu, kde není nikdo, kdo by pomohl. Válkou zdecimované děti bez rodičů, k smrti fyzicky i psychicky utýrané ženy, pro které není cesta zpět.
MÁME SE CO UČIT. ODVAHU, NEOHROŽENOST, ČISTOTU, OBĚTAVOST, LÁSKU KE SVÉ ZEMI.
TO JSOU TI, NA KTERÉ SE CELÝ SVĚT VYKAŠLAL.
MY NA NĚ NEKAŠLEME! 

https://www.facebook.com/Roja-Sor-CZ-1-770349573053824/

www.rojasorcz1.eu

V současné době plníme další kamion s potřebnými věcmi do postižených oblastí.Tímto dopisem se na Vás obracíme s žádostí, zda by jste mohli přispět hmotnými dary nebo finančními prostředky.

Více informací Vám zasíláme v prospektech o naší organizaci, také máme Facebookové stránky.

V postižených oblastech také provádíme různé projekty více informací v příloze?

Děkujeme předem za Vaši pomoc a za Vaši odpověď.

S pozdravem

Roja Sor CZ 1, z.s.


Město Sindžár

Město Sindžár



Holčička Zeny

Další návštěva u holčičky Zeny

Žádost o pomoc pro Dominika

přidáno: 14. 3. 2016 3:15, autor: Roman Výborný   [ aktualizováno 14. 3. 2016 3:18 ]

Dobrý den,

dovolte mi prosím oslovit Vás s prosbou o pomoc pro mého syna Dominička. Už jste o nás možná zaslechli. V rozhlase, televizi i v tisku se toho o Domískovi řeklo a napsalo více než dost. A to především v souvislosti s plánovanou transplantací jater v Německu. Kvůli komplikacím po úrazu, který prodělal v jeho deseti měsících, musel podstoupit čtyřnásobnou transplantaci jater v Německu. Během 3. a 4. transplantace byl Dominičkův stav velmi kritický a lékaři museli Dominička několikrát resuscitovat, což zanechalo na Dominičkovi trvalé následky. Po transplantacích Dominiček zůstal upoutaný na lůžko, nemluvil, nijak na mě nereagoval, byl naprosto odkázaný na moji péči.

 Za poslední roky je Dominičkův stav o mnoho lepší než byl po transplantacích, směje se na mě a reaguje na různé podněty, je ale stále upoutaný na lůžko, jídlo dostává přes nasogastrickou sondu a je trvale na kyslíkové terapii. Nejvíce se však zlepšil díky dvěma 14 denním pobytům v Adeli Medical Center v Piešťanech, které jsme absolvovali v červnu a září 2015. Díky prvnímu pobytu se Dominiček zlepšil nejen po fyzické ale také po mentální stránce. Zlepšila se mu skolióza, za což jsem velmi šťastná. Začal otáčet hlavu i na druhou stranu, před Adeli měl hlavu otočenou skoro neustále doleva. Zvětšil se mu rozsah pohybu kloubů a svalů o několik desítek stupňů a je daleko méně spastický. Celkově se mu velmi zpevnilo svalstvo. Stále je ale na čem pracovat a můj šikulka to určitě zvládne. Zlepšil se i po logopedické stránce. Posílil mu jeho horní ret, který měl před Adeli opravdu hodně zkrácený. Jeho pravá strana tváře a úst začala mnohem více reagovat na reflexní body a částečně se mu začal vracet kousací reflex, což mě také moc potěšilo. Dominiček dokonce začal vydávat nové zvuky. Bylo by úžasné slyšet ho zase mluvit. Také má daleko více zavřená ústa a nevyplazuje na mě tak moc jazyk. Po návratu z 1. pobytu jsem s Domískem téměř denně cvičila, tak jak mě v Adeli naučili. Byla to dřina pro nás oba, ale mělo to smysl. Domísek byl daleko více zpevněný a měl mnohem více posílené svalstvo, byl tedy daleko lépe připravený na jeho druhý pobyt v Adeli a mohl tak cvičit náročnější cviky, které poprvé nezvládnul. Sám již dokázal udržet hlavu mnohem déle bez opory. Druhý pobyt přinesl další zlepšení. Domísek mnohem více vnímá vše, co se kolem něj děje, je mnohem více soustředěný a usměvavější. Při logopedii začal více kousat, hlavně slané korbačíky, které mu asi chutnaly nejvíce. A při cvičení již dokáže u některých cviků částečně pomáhat. Nejdojemnější chvíli při druhém pobytu pro mne bylo, když Dominička zkoušeli stavět na vertikalizátoru. Když jsem Dominička viděla jak téměř stojí, neubránila jsem se slzám. Bylo velmi dojemné vidět syna po tolika letech dřiny jak stojí i přesto, že to bylo s dopomocí. Fyzioterapeuté mi dali naději, že pokud bude Domisek pravidelně absolvovat rehabilitační cvičení v Adeli a doma nadále v tomto cvičení pokračovat má šanci na další zlepšení v tomto směru. Je toho spousta v čem se můj šikovný miláček zlepšil a já jsem na něj neskutečně moc pyšná, za všechno co díky Adeli dokázal. Tyto rehabilitace jsme mohli podstoupit díky mnoha sponzorům, kteří Dominičkovi zaslali finanční dar a dali mu tak šanci pomalu se začleňovat do běžného života. Jsem zato neskutečně šťastná a moc si pomoci všech sponzorů vážím. Ale aby byl rehabilitační pobyt co nejúčinnější, je nutné jej opakovat každé 3-4 měsíce.

Zdraví lidé mají radost z pro ně běžných věcí jako je nový mobil, dovolená, společná večeře, povýšení v práci, ….. a já se raduji z věcí, které jsou pro zdravé lidi úplnou samozřejmostí, jako je to, že Dominiček začíná kousat, začíná sám držet hlavu, zlepšilo se mu dýchání, skolióza, více reaguje na podněty kolem něj, více se usmívá, začíná pomalu pomáhat při cvičení, ……… Za Dominičkovy pokroky vděčím zejména rehabilitacím v Adeli, proto Vám budu z celého srdce vděčná i za sebemenší finanční pomoc, která nás přiblíží k dalšímu pobytu v Adeli a hlavně k dalším pokrokům.

Můžete také navštívit i Dominičkovo stránky, kde najdete mimo jiné i odkaz na články v tisku, reportáž z TV Nova, video obsahující Domískovo fotografie jak před tak i po transplantaci, které jsem vytvořila speciálně pro mého syna. Také zde můžete nalézt informace o rehabilitačních pobytech, které Dominiček v Adeli podstoupil a také fotografie a videa z těchto pobytů. http://www.domisek.cz/


325763_276477725702197_1921111_o

 

Srdečně Vám děkujeme za Váš čas a Vaši případnou pomoc.

 

Lucie Burdová s dětmi

Dominičkův příběh:

 

Ráda bych Vám trochu přiblížila náš příběh od samého začátku. Dominiček se narodil jako zdravé dítě. V 10 měsících utrpěl vážný úraz a od té doby jsme znali jen nemocnice, pípání přístrojů, strach, beznaděj, bolest ... První boj o jeho život byl hodně těžký. Domískovi nedávali skoro žádné procento na přežití . Ale náš velký bojovník to nevzdával,bojoval ze všech sil ,aby se mohl opět vrátit domů za všemi, kteří na něho čekali s láskou a modlili se za něj. Po dobu několika měsíců, co byl Dominiček na ARO ve FN Ostrava Poruba, jsem mu stála denně po boku. Chodívala jsem za ním ráno a v noci odjížděla zničená domů. Poznala jsem, co je to beznaděj, strach,bolest. Každý den jsem slýchávala špatné zprávy lékařů, každý den jsem strachy otevírala dveře oddělení, kde byl Dominiček, jaké zprávy mě dnes čekají a zda celou noc, kdy jsem tam nebyla, zvládl. Tohle utrpení skončilo po třech měsících, kdy Dominička pomalu odpojovali od přístrojů, kdy se ze dne na den jako zázrakem jeho tělíčko vzchopilo a začalo z posledních sil bojovat a život si opravdu vybojoval. Byli jsme přeloženi na kojenecké oddělení a tam jsem Dominička učila vše od samého začátku, chodit, mluvit, jíst ... hodně jsme cvičili a snažili se vše dohnat, aby se mohl zařadit mezi zdravé děti. Bylo to hodně těžké jak fyzicky tak i psychicky, ale nebyl čas na nářky, museli jsme zatnout zuby a bojovat pořád dál. Dominiček celou dobu prospíval, dohnal své vrstevníky a dělal vše co jiné děti v jeho věku až do doby, než přišli lékaři na to, že Dominiček díky tomu, že byl dlouho na vysokých dávkách léku (když byl na ARO ) má cirhozu jater. Od té doby jsme začali jezdit do FN Motol. Léčili jsme se tam měsíce kvůli vysokému cholesterolu, Dominičkovi zavedli katetr, přes krerý mu čistili krev. Po několika měsících se podařilo doktorům jeho stav stabilizovat a cholesterol měl v mezích normy. Časem se ale přidaly další komplikace. Lidé, kteří trpí cirhozou jater, mívají těžké komplikace, jednou z nich jsou varixy. Ty měl Dominiček v jícnu. Nikdo mu je nikdy nekontroloval, nikdo o nich nikdy nemluvil, nikdo mě nevaroval co vše se může stát a s jakými následky, proto jsem byla zděšená z toho, když mi z ničeho nic Dominiček doma začal zvracel krev. Okamžitě jsme volali sanitku a následoval převoz vrtulníkem do Motola. Tam mu zjistili, že má varixy v jícnu a snažili se o sklerotizaci, ta ale nepomohla, protože se již jednalo o varixy 4. stupně. Zvracení krve neustupovalo a já už byla zoufalá,nevěděla jsem co dělat a jak svému chlapečkovi pomoci. Všichni mě uklidňovali, že je to v pořádku a že to mají pod kontrolou. Neměli .... ten samý večer Dominiček skončil na ARO v Motole, nereagoval, jen spal   ... Urgentně jej vrtulníkem převezli do Hradce Králové, kde mu specialisté zavedli Tips, který mu měl zprůchodnit cesty mezi játry a žločovody a uvolnit tak průtok krve,aby neměl varixy v tak pokročilém stádiu. Po zavedení Tipsu varixy úplně vymizely. Co ale následovalo, bylo zničujíci, totálně jsem se sesypala a říkala jsem si proč? Proklínala jsem doktory v Motole, všechny ty kteří mě utěšovali slovy, že mají vše pod kontrolou! V Hradci jsem si musela vyslechnout bolestivé zprávy .. Váš syn utrpěl k vůli masivnímu krvácení v Motole těžké poškození mozku ! Nikdy s Vámi nebude mluvit, nikdy už nebude chodit, z jejich úst jsem slyšela jen samé nikdy ... říkala jsem, jak se tohle může stát dítěti, které je hospitalizováno v nemocnici, jak můžou tohle lékaři dopustit?! Jak můžou ponechat velmi silně zvracející dítě několik dní bez kompletních vyšetření, bez jediné dávky krve ... Musela jsem opustit nadávky, křik, pláč, musela jsem se vzchopit a jít za svým synem, který mě potřeboval. Nedokázala jsem si představit co mě čeká, nedokázala jsem si představit, že na mě už nikdy nepromluví, neusměje se, že nebude chodit, smát se se mnou, nebudeme chodit na výlety . Život se mi sesypal. Stála jsem nad jeho postelí , dívala jsem se na něho a prosila Boha o sílu a o uzdravení mého chlapečka. Držela jsem ho za ruku a promlouvala jsem k němu, nechtěla jsem se smířit s tak krutým ortelem lékařů a začala jsem s Dominičkem pomalu cvičit, dělala jsem mu masáže, neustále jsem na něj mluvila a po 3 týdnech se stal další zázrak . Dominiček otevřel oči, usmíval se na mě a to mi dodalo obrovskou sílu, z jeho pohledu jsem vycítila, že to opět společnými silami zvládneme. Po měsíci jsme byli přeloženi zpět do Motola, kde jsem už mohla být se synem na pokoji. Cvičila jsem s ním, věnovala jsem se mu naplno a po dalších 14 dnech už Dominiček seděl sám, smál se a po dalším týdnu chodil, mluvil se mnou a dělal všechno to co předtím. Byla jsem tak štastná, každý den se modlila a děkovala za zázraky, které jsem viděla na svém synovi. A z ležícího dítěte s těžkým poškozením mozku, jsem měla chlapečka, který už po druhé vyvrátil diagnozu lékařů.

Náš život se vrátil do starých kolejí. Bohužel ne na dlouho. Vyšetření krve ukazovala po několik měsíců velmi nízké hladiny trombocitů. Ty zapříčinily další komplikace, které Dominiček prodělal. Začalo to v den jako každý jiný, kdy jsme přišli z procházky a Dominiček si začal stěžovat, že se mu chce spát,myslela jsem si že je unavený z dlouhé procházky. Nebyl, když pospával několik hodin, odvezla jsem ho do nemocnice do Frýdku - Místku, kde byl nejprve přijat na dětském oddělení a posléze za několik hodin přeložen na intenzivní oddělení. Celou dobu jsem se vyptávala lékařů, co je s mým chlapečkem. Nikdo mi nedokázal odpovědět, až večer mi paní doktorka při vizitě sdělila, že můj syn upadl do komatu a že se z něho nejspíše už nikdy neprobudí. Nechápavě jsem kroutila hlavou, že to není možné, jak může dítě, které ještě před pár hodinami běhalo a smálo se, najednou upadne jen tak do komatu?! Na to mi odpověděla, že jsem s tím musela počítat, že diagnoza, kterou Dominiček má (cirhoza jater) nevylučuje to, že by pacient upadl do komy. Zůstala jsem tam jen tak stát a nevěděla jsem co v tu chvíli mám dělat. Zda mám brečet,křičet .. byla jsem tak zoufalá, nevěděla jsem co dělat. Říkala jsem si proč zase my? Co jsme komu udělali? Opět jsem se musela co nejrychleji vzchopit a musela jsem přemýšlet co dál, nechtěla jsem se smířit s tak krutým verdiktem lékařky. Šla jsem za synem a snažila jsem se mu otevřít oči. Chtěla jsem ho probudit, chtěla   jsem s ním mluvit, chtěla jsem, aby se na mě podíval. Když jsem mu otevřela očička, všimla jsem si, že má jednu zorničku velkou. Něčím jsme si už prošli a věděla jsem, že tohle většinou souvisí s poškozením mozku nebo jinými problémy souvisejícími s hlavičkou. Volala jsem na doktorku, zda si je vědoma toho, co jsem viděla, odpověděla mi,   že ne ... Říkala jsem ji , jak tedy může tvrdit, že mé dítě je v komatu, když Dominiček nebyl ani řádně vyšetřený, kde vzali tu jistotu, že mi řekli tak krutý verdikt, který neměli ani žádným vyšetřením ověřený? Neváhala jsem ani minutu. Vyžádala jsem si okamžité přeložení mého syna do FN Motol. Ještě ten večer mě a syna vrtulníkem přeložili do FN Motol. Následovaly vyšetření a okamžitý přesun na operační sál. Hned jsem se dozvěděla, co mému synovi bylo. Kvůli nízkým trombocitům utrpěl krvácení do mozku, kdy mu praskla malá cévka. Díky rychlému zásahu lékařů v nemocnice Motol náš syn přežil. Těchto operací musel Dominiček podstoupit několik. 

Když nás měli propouštět z nemocnice domů, začalo se diskutovat o transplantaci jater, kterou Dominiček potřeboval. Začala jsem hledat na internetu různé informace spojené s transplantacemi. Dozvěděla jsem se, že v České republice neměli skoro žádné zkušenosti s transplantacemi takto malých dětí. Oslovovala jsem rodiny, které už měly tuto operaci v zahraničí zdárně za sebou,hledala jsem všechny informace, které by mi pomohly. Po nějaké době jsem byla přesvědčena, že pokud má můj syn podstoupit tak náročnou operaci,tak jedině v zahraničí, tam kde už mají bohaté zkušenosti s operacemi. Musela jsem sama oslovit nadace a čekat, která nám vyjde vstříc a založí účet pro Dominička. VDV to byla ta nadace , která neváhala a vyšla nám vstříc, byla jsem štastná, ač jsem ani trochu netušila, jak těžké to bude sehnat několik milionu korun na operaci v německém Hamburku. Trvalo mi to rok,než nám nadace VDV sdělila, že je dostatek financí na to, abychom se synem odcestovali do Německa. Celý ten rok jsem proseděla na internetu, oslovovala jsem noviny, časopisy, televize, známe osobnosti,různé firmy i jednotlivce. Dělala jsem maximum proto, abych mohla s Dominičkem odjet. Po roce jsme opět oslovili doktory v Německu. Zajistili nám pobyt v Ronald MC Donald , kde byly ubytováné rodiny s dětmi a náš boj opět o život začal, ale to jsme ještě vůbec netušili co nás bude čekat....

Byli jsme přijati s tím, že jsem měla být dárcem jaterního štěpu buď já a nebo otec Dominička. Otci Domíska udělali jen ultrazvuk a hned zjistili , že vhodný dárce nebude, protože měl moc malá játra. Na řadu jsem tedy přišla já, několik týdnů jsem chodila po vyšetřeních a při každém se modlila, aby dopadlo dobře. Až při posledním speciálním vyšetření mi našli abnormalitu, kterou má jeden člověk z tisíce a to takovou, že jsem měla otočenou cévu vedoucí do jater. Samotná operace by byla tedy riziková. Byla jsem zklamaná, že jsme neprošli, ale zase jsem si říkala, že tak to prostě je a musím to takto vzít a smířit se s tím. Poslali nás tedy domů do České republiky s tím, že budeme čekat na vhodný transplantát od mrtvého dárce. Čekali jsme asi dva měsíce,když nám zavolali, že se našel vhodný dárce a že máme přijet do Ronaldu, kde budeme opět ubytování a kde budeme čekat na dalšího dárce. Z důvodu velké vzdálenosti (přes tisíc kilometrů) bychom nestihli přijet v čas, který je potřeba k operaci, proto jsme museli čekat na dalšího dárce přímo v Německu. Čekali jsme několik týdnů, když nám zavolali z nemocnice, že mám s Dominičkem přijít   na další konečné předoperační vyšetření, že se našel vhodný dárce. Nevěděla jsem zda mám být štastná a nebo zda mám mít obavy. Byla jsem německými lékaři plně informována, že jsem věděla dopodrobna, co bude následovat a jaké jsou a nejsou šance a co nás bude čekat. Věřila jsem svému synovi, že to zvládne, vždyt na tohle jsme čekali několik roků , ano, přesně na tuhle operaci, která ho měla začlenit mezi zdravé děti, bez diet, bez omezení, které měl po celý život...o to jsem usilovala tak dlouhou dobu. Dominiček šel na operaci v noci. Byla jsem šokovaná přístupem lékařů. Když jsem se zeptala, zda bych mohla s Dominičkem na sál, aby se nebál než ho uspí a kdy jejich odpověd zněla ANO, že můžu. Byla to moje první zkušenost, kdy mi bylo povoleno jít se synem přímo na operační sál. Dostala jsem speciální oblek a jakmile jsem byla připravena, odvedli mě za Dominičkem, který už ležel na operačním stole a hledal mě pohledem. Když jsem uslyšela anesteziologa, jak si se synem povídá, byla jsem mile překvapena jejich   přístupem k dětem. Veřila jsem jim, musela jsem a hlavně jsem věřila svému synovi, že to zvládne . Než ho uspali, objímali jsme se a já mu šeptala do ucha jak moc ho miluji a ať to nevzdává a bojuje až do konce. Když řekl "mami" netušila jsem , že tohle slovo slyším od něho naposledy.

Operace trvala asi tři hodiny, bohužel nedopadla dobře. Jaterní štěp nebyl funkční a proto byl Dominiček zařazený na čekací listinu znovu. Udržovali ho po celou dobu v umělém spánku. A já si říkala, co se stalo, proč se operace nepovedla, proč musíme zrovna my mít všechno tak hodně těžké. Za pár dní čekala Dominička druhá transplantace jater, lékaři na nic nečekali a, nebylo ani na co čekat, protože bez jater se prostě žít nedá. Věřila jsem, že tentokrát už to všechno proběhne v pořádku. Ale nedočkala jsem se, opět tělíčko darovaný orgán otmítlo a nastal znovu tvrdý boj o život. Za dalších několik dní se našel další vhodný dárce a opět Domíska připravovali na operaci. Modlila jsem se za to, aby vše dopadlo dobře. Aby třetí transplantace skončila zdárně a já už mohla svého syna vzít do náruče, aby ho probudili a já mu mohla říct jak moc ho miluji. Ani třetí operace nedopadla dobře a doktoři už byli zoufalí. Nevěděli z jakých důvodů tak moc jeho tělíčko darovaný orgán odmítá. Měl nasazené imunosupresiva, veškerou léčbu, která byla zapotřebí a přesto to nestačilo. Neustále mi říkali, že jedna operace je pro dospělého velmi náročná a pokud jde o dítě je to o to horší . Domísek prodělal tyto 3 operace krátce za sebou a sami lékaři nechápali, kde se v něm bere tolik síly a že je to neskutečný bojovník. Jenže dlouhé čekání, dlouhá doba se špatným orgánem, těžké operace a slabé tělíčko zapřičínili spoustu vedlejších komplikací. Udržovali ho při životě jak jen bylo v jejich silách. Měl nasazené maximální dávky léků, které jeho tělíčko sneslo. Obvolávali nemocnice, dělali maximum, aby našli vhodný orgán pro mého syna. Po celou dobu Dominička připravovali na 4. operaci, vyměnili mu kompletně plazmu, krev , dělali různé pokusy, které oni sami nikdy nevyzkoušeli, snažili se udělat maximum, aby snížili riziko toho, že by opět Domískovo tělíčko darovaný orgán odmítlo. Dominičkovi selhávaly ledviny, byl po celou dobu na dialýze, selhávalo mu srdíčko, různí lékaři se u něj neustále střídali. Byl to velmi bolestivý a těžký boj, kdy šlo o hodiny, minuty... Na den, kdy si mě lékaři zavolali nikdy nezapomenu. Přišla jsem do místnosti, kde na mě čekalo asi 6 doktorů včetně sestřiček. Nevěděla jsem co se děje. Myslela jsem, že se našel vhodný dárce a že mám podepsat jen nějaké papíry. To co mi řekli, bylo ale daleko horší. Zhroutila jsem se a v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Nereagovala jsem na okolí, uzavřela jsem se do sebe sama. Řekli mi narovinu, bez přetvářek a planých nadějí, že pokud se nenajde pro Dominička do několik hodin vhodný dárce, budou muset Dominička odpojit od přístojů. Nikdo, kdo si tohle neprožije, neví co se ve mě v tu chvíli odehrávalo. Šok vystřídala beznaděj a bolest. Neměla jsem ani sílu odejít za Dominičkem a podporovat ho v tom, aby to zvládl, aby se nevzdával a bojoval dál. Jen jsem tam zůstala sedět a dívala se z okna do nebe, zda neletí vrtulník. Nikdy v životě nezapomenu na tuhle chvíli. Modlila jsem se ještě víc a stále se ohlížela na doktory, kteří neustále kroutili hlavou, že stále nic. Dominiček už po tu dobu několikrát zkolaboval, jediné co ho udržovalo na životě bylo, že mu ve velkých dávkách dávali plazmu, která mu vždy na chvíli zvedla krevní tlak, která ho na chvíli stabilizovala. Hodiny utíkaly rychleji než kdy jindy. Přála jsem si zastavit čas. Když už se blížila hodina, kdy měli Dominička odvést do speciálního pokoje, který je určený dětem a rodičům na klidné dožití, zavolal doktor, že mají Dominička nachystat na operaci, že se našel vhodný dárce. Tentokrát se rozhodli, že nebudou Dominičkovi dávat jen štěp, ale že mu transplatují celá játra. Operace trvala několik hodin, nemusím ani popisovat, jak těžké bylo čekání, zda se povede a zda bude poslední, protože i   já jako laik jsem jasně věděla, že pokud se tahle operace nezdaří bude to konec. Když mi přišel říct doktror, že se operace podařila a že orgán funguje jak má, rozbrečela jsem se a byla jsem tak štastná, že jsem myslela že radostí omdlím. Musela jsem se ho několikrát za sebou ptát, zda je to pravda. Musela jsem se ujistit, že se mi to nezdá a že doopravdy vše dobře dopadlo. Když Dominička přivezli na pokoj, chtěli se mnou mluvit chirurgové, kteří se přišli za ním podívat a zkontrolovat bříško utrazvukem. Řekli mi,že operace sice skončila dobře, ale že během ní museli Dominička resuscitovat. Podařilo se jim vrátit Dominička mezi nás živé, ale nikdo nevěděl jak krutou daň si vezme tohle dlouhé léčení, tolik těžkých operací za sebou a jak moc se to podepsalo na jeho tělíčku. Udělali mu CT hlavičky a přišla další rána, těžké poškození mozku. Věděla jsem, že všechno to léčení s tolika komplikacemi určitě zanechá nějaké následky, ale nečekala jsem, že si život vezme tak krutou daň za to, že tady Dominiček může být   s námi dál. V tu chvíli jsem tomu nevěnovala až takovou pozornost, byla jsem vděčná a štastná za to, že žije a že bojoval jak nejvíce mohl. Říkala jsem si, že ať se stane cokoli, nikdy ho neopustím a budu mu stát po celý život oporou. Už tolikrát jsme vyvrátili ortel lékařů, že jsem si říkala, že i tentokrát to zvládneme. Byla jsem připravená bojovat a taky jsem byla pevně odhodlaná tenhle boj nikdy neprohrát. Po nějaké době mě s Dominičkem přeložili na dětské oddělení. Tam mě učili, jak se mám o něho postarat, jak ošetřovat sondu, jak mu ji zavádět, jak často a jaké léky mu podávat. Naučili mě s ním rehabilitovat a také ho umývat. Učili mě, jak ho opět krmit, abych mu neublížila, jak mu podávat jídlo v bonusech do sondy. Učili mě trpělivě starat se o mého syna, který byl upoutaný na lůžko a vůbec se nehýbal, nekomunikoval a jen plakal bolestí. Byl to těžký pohled na to bezbranné tělíčko mojeho chlapečka. Postupně mu ubírali opiáty. Měla jsem z něho malého narkomana, takže jeho stavy byly velmi těžké. Neustále plakal, třásl sebou. Po několika týdnech jsme museli být přeloženi na doléčení do České republiky. Finance, které byly veřejnou sbírkou vybrané, pokryly pouze jen jednu transplantaci a Dominiček prodělal 4. Nemocnice, kde byl Dominiček hospitalizovaný, se snažila komunikovat s VZP pojištovnou v Česku. Prosila VZP, aby se podílela na léčení našeho syna, aby proplatila léčení, které proplácené nebylo a taky aby souhlasili s léčením dalším a to neurologickým. Chtěli Dominičkovi dopřát ty nejlepší rehabilitace, špičkovou neurologickou léčbu, ale VZP nesouhlasila a jasně napsala, že nebude nic proplácet. Nemocnice v Hamburku věděla, že jsme si prošli peklem a chtěli nám pomoci. Měla jsem obavy, říkala jsem si, kde seženu tolik peněz? Ale přístup lidí v Německu mě totálně šokoval. Zbytek léčby proplatilo Německo (jednalo se o cca 12 mil. Kč). Byla jsem šokovaná přístupem lidí nanejvyšších pozicích, jejich komunikací a také přístup německých lékařů k rodičům byl naprosto úžasný. Nechtěla jsem se synem zpět do České republiky. Kdyby to záleželo jen na mě, nikdy bychom se zpátky nevrátili. Věřila jsem všem těm, kteří mě po celé měsíce podporovali, kteří nám pomáhali a kteří mi ukázali lidský přístup. Loučili jsme se se slzami v očích. Transport sanitkou do České republiky byl hodně dlouhý. Byli jsme převezeni do FN Ostrava Poruba na doléčení. Po několika dalších týdnech jsem byla s Dominičkem propuštěna domů. 

Doma nám začal kolotoč rehabilitací, shánění pomůcek. Absolutně jsem nevěděla, co je všechno potřeba. Sbírala jsem informace od rodičů, kteří mají rovněž postižené děti a čerpala jsem vše od nich. Musela jsem zajistit Dominičkovi rehabilitace, myslela jsem si že je vše jednoduché, ale nebylo. Pomalu jsem proplouvala a vyzkoušela jsem si, jak těžké je získat jakoukoli pomůcku, co všechno musíme udělat pro to, aby nám ji pojištovna proplatila. A pokud to pojištovna nehradí jak těžké je najít sponzory at už přes nadace a nebo přes firmy a jiné dárce. 

Po několika letech rehabilitací v domácím prostředí je na Dominičkovi vidět velký pokrok. Začíná daleko lépe reagovat na podněty a neustále se na mě krásně směje. Dokážet už i vyjádřit bolest nebo když se mu něco nelíbí. Je to prostě můj statečný a velký bojovník. I přes tento, pro mě velký pokrok, stále Dominiček nechodí, nemluví ani sám nepřijímá potravu. Je tedy pořád odkázaný na mou nepřetržitou péči. V loňském roce nám k tomu všemu přibyly další komplikace. A to vysoký tlak a nízká saturace. Dominiček je tedy v současné době na trvalé kyslíkové terapii a také bere léky na tlak.

 

S Dominičkem žiji sama v podnájmu. Jediným mým příjmem je příspěvek na péči a alimenty na Dominička. Měsíčně musím kromě léků a jídla nakupovat nasogastrické sondy, odsávací cévky, ochranné krémy proti proleženinám, dezinfekce, plenky, vlhčené ubrousky, čistící pěny, podložky do postýlky a další potřeby. Je pro nás moc důležité, aby Dominiček i přes svůj hendikep měl krásný a plnohodnotný život. Proto neztrácíme naději a sílu s Dominičkovou nemocí bojovat.

 

Proto musíme sami hledat právě Vás, sponzory, kterým není lhostejný život druhých, těch, kteří neměli takové štěstí jako jiní zdraví lidé a musí za to, co je pro nás úplně běžná věc ( chůze, řeč atd.) bojovat každý den a hlavně v tomto boji vytrvat.

Ráda bych Vás touto cestou požádala o pomoc a to jak finanční na pobyty v Adeli tak případně i materiální (kompenzační pomůcky). Za Vaši pomoc budeme velmi vděční. Díky Vaší pomoci bude Dominiček mnohem blíže k tomu, aby se znovu postavil na vlastní nohy a třeba mi i jednou zase řekl "máma".

Ať jste fyzická nebo právnická osoba, každý dar je pro nás hodně důležitý a velice si ho ceníme.

 

Pokud se nám rozhodnete pomoci můžete zaslat finanční dar buď na transparentní účet Dominička, ze kterého budeme hradit rehabilitace v Adeli a kompenzační pomůcky

 

Číslo transparentního účtu je: 2400824577/2010

Odkaz na transparentní účet, kde uvidíte veškerou transakční historii online, najdete na Dominičkových stránkách v sekci "Sponzoring".

 

 

-------------------------------------------------------------------

Nebo na účet u nadace Konto Bariéry, který je založený účelově pro rehabilitační pobyty v Adeli Piešťanech.

 

Číslo účtu je: 777 777 222/0800

Variabilní symbol: 010406 (variabilní symbol je nutno uvést, aby Vaše finanční pomoc byla připsána na Dominičkův podúčet u Konta Bariéry).

Dominičkův příběh je zveřejněn také na stránkách nadace Konto Bariéry, viz. odkaz: http://www.kontobariery.cz/Komu-pomahame/Komu-muzete-pomoci/Dominik-B.aspx

 

Příběh Dominička je sice na stránkách Konto Bariéry označen jako příběh s dobrým koncem, protože na jeden pobyt v Adeli již byly finanční prostředky vybrány, ale podúčet je stále aktivní a můžete na něj i nadále zasílat Váš finanční dar. Samozřejmě stále platí nutnost použití variabilního symbolu 010406.

 

--------------------------------------------------------------------

 

Nebo můžete Váš finanční dar zaslat na účet u občanského sdružení APPA, který je založený účelově pro rehabilitační pobyt v Adeli Piešťanech

Číslo účtu je : CZK: 2000559145/2010

                          EUR: 2300559147/2010

                          IBAN: CZ5320100000002000559145  SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX

 

Do zprávy pro příjemce je nutné uvést jméno Dominik Burda, aby Vaše pomoc byla připsána Dominičkovi.

Více informací + odkaz na příběh na stránkách Appa-Adeli naleznete na stránkách Dominička v sekci "sponzoring"


Na jakýkoli finanční dar Vám rádi vystavíme darovací smlouvu. V případě, že přispějete na soukromý účet, napište mi prosím na můj email Vaše kontaktní údaje a já Vám darovací smlouvu vystavím.

 

V případě, že přispějete na účet u nadace Konto Bariéry, kontaktujte prosím paní:

 

Lucii Markovou

email: Lucie.Markova(at)bariery.cz

tel. : 224 214 452

 

V případě, že přispějete na účet u občanského sdružení Appa, kontaktujte prosím paní :

 

Lucii Pawerovou

email:pawerova(at)adeli-center.com

MOBIL: +421 948 182 816

TEL.: +421 33 79 15 900

 

 

 

Všechny dárce budu průběžně vkládat na webové stránky Domiska v sekci poděkování a nebo vložím logo společnosti . Pokud si nepřejete být uvedeni jako dárci, prosím kontaktujte mě, děkuji. 

 

Lucie Burdová

Školní 117, Frýdlant nad Ostravicí, 73911

Telefon: 734405055

email : lucisb(at)seznam.cz

 

Z celého srdce děkujeme za pomoc jak firmám tak i jednotlivcům. I sebemenší pomoc dá Dominičkovi naději žít plnohodnotný život

 


http://www.kontobariery.cz/Komu-pomahame/Komu-jste-pomohli/Dominik-B.aspx

Povídání o Africe s Broňou Hyvnarovou

přidáno: 18. 11. 2015 5:05, autor: Roman Výborný   [ aktualizováno 22. 11. 2015 8:34 ]

Povídání o Africe

V prostorách Ekocentra Rychleby probíhaly přednášky Broni Hyvnarové o Africe. Podívejte se na odklaz: https://sites.google.com/a/esterzalesi.eu/home/socialni-sluzby/terapeuticka-komunita/povidani-o-africe

Podzimní odpoledne pro zdraví a pro radost. 25.9.2015 před Městským kulturním centrem v Javorníku

přidáno: 17. 9. 2015 2:00, autor: katerina.salatova@esterzalesi.eu   [ Aktualizováno 10. 11. 2015 3:53 uživatelem Roman Výborný ]



Podzimní odpoledne pro zdraví a pro radost v Javorníku

V pátek 25. září uspořádal zapsaný spolek Ester společně se spolkem Život a Zdraví v parku před Kulturním domem v Javorníku pro veřejnost „Podzimní odpoledne pro zdraví a pro radost“. Návštěvníkům jsme na něm představili osm oblastí zdravého životního stylu. V každé z těchto oblastí: výživa, vzduch, voda, slunce, pohyb, střídmost, odpočinek a důvěra byly informace pro dospělé i aktivity pro děti.

Tak například na stanovišti Výživa si příchozí povídali se Zuzkou, Janou a Broňou o stravovacích návycích a výživové pyramidě. Dospělí a starší děti seřazovali různé tuky podle vlivu na zdraví člověka, hledali původ potravin, ochutnali jablíčka a zdravý zákusek. Děti také vybíraly jídlo pro maňáska Filípka, který se rozhodl, že bude jíst zdravě. Děti i dospělí pak uvažovali, který ze sedmi představených stravovacích návyků je pro ně v současné době ten nejdůležitější a měli by si ho osvojit.

Na stanovišti Vzduch se návštěvníci dozvěděli od Katky informace o zdravém dýchání. Příchozí pak zkoušeli nafouknout jedním dechem balónek a porovnávali, kdo z nich má větší kapacitu plic. Nakonec společně ve skupinkách uvažovali, co má na jejich kapacitu plic dobrý nebo naopak špatný vliv.

Pro stanoviště Voda připravila Míša a Soňa ochutnávku čisté pramenité vody bez cukru ochucené jen ovocem a bylinkami. Návštěvníci si vyrobili recyklovatelný pohárek z papíru a bohatě využívali příjemné osvěžení, které jim stanoviště nabízeli. Mezi tím se od Míši a Soni dozvěděli, jak působí voda na lidský organismus a proč je lépe připravovat si nápoje doma, než kupovat barevné slazené limonády.

Stanoviště Pohyb měla na starosti Alena s Albínou. Návštěvníci se zde dozvěděli svůj BMI body mass index zjištěný jednoduchým výpočtem z výšky a váhy a převedený do tabulky stavu nadváha – optimální váha – podvýživa a děti si na tom stanovišti mohli zaskákat přes švihadlo.

Také ještě bylo připraveno Adrianou a Katkou stanoviště Slunce, na kterém si povídali s účastníky o přínosech slunečního záření pro zdraví člověka, ale také o rizicích, které může sluneční záření na organismus mít a jak a kdy se před slunečními paprsky chránit. Katka navíc změřila zájemcům krevní tlak, aby mohli znát orientačně jeho hodnotu a uvažovat nad tím, co by mohli pro své zdraví začít dělat.

Pak následovala další dvě stanoviště: Střídmost a Odpočinek. O Odpočinek se postarala Petra, které kromě povídání o odpočinku a relaxaci mohla dát účastníkům vyzkoušet, jak se člověk cítí po masáži zad a šíje. A u stanoviště Střídmost došli děti i dospělí pod vedením Renaty a Zuzky k definici slova střídmost: „Špatné vyloučit, dobrého s mírou“ a společně si povídali o problémech, které způsobují závislosti i o tom, jak se jich zbavit.

Na zdraví kladně působí zcela jistě i duševní pohoda a dobré vztahy. Proto bylo umístěno i stanoviště Důvěra, které měla na starosti Markétka. Ta si s příchozími o vztazích také nejenom povídala. Nechala hlavně děti vyzkoušet, jestli dokáží druhým důvěřovat a pod vedením rodičů nebo svých dobrých kamarádů se odváží projít připravenou trasu se zavázanýma očima. Dospělým zájemcům pak sloužila Poradna duchovního a duševního zdraví, kterou na stanovišti Důvěra vedl pan Jan Majer.

Po absolvování celého programu si mohli účastníci zaskákat na trampolíně, vyzkoušet sportovní koloběžky (děkujeme firmě Kostka za jejich zapůjčení).

U připraveného stánku si dospělí účastníci vyplnili test zdravého životního stylu, povídali si s Jurkem o tom, jaké mohou udělat změny ve svém životě, aby se cítili lépe. Nakonec si vybrali si recepty pro přípravu zdravých pokrmů.
Snad tohle setkání přineslo návštěvníkům nejenom nové vědomosti, ale také náměty pro uvažování a hlavně hodně radosti.



Ester, z.s. a Život a zdraví, z.s. vás  zvou

na prezentaci zdravého životního stylu

Podzimní odpoledne

pro zdraví a pro radost,

které proběhne v pátek  25. září 2015 

od 12 do 15 hodin

v    J a v o r n í k u 

v parku před Městským kulturním 

střediskem.

Vstup zdarma.

Těšíme se na vás. Více informací najdete na 

blogu jesenik.casd.cz a stránkách esterzalesi.eu


V rámci programu NewStart vám představíme 7 výzev pro zdravý životní styl v oblasti výživy, střídmosti, pohybu, využití vody, vzduchu a slunečního záření a v neposlední řadě i v oblasti vztahů.

Každé z těchto témat vám i vašim dětem představíme pomocí bannerů i různých aktivit. Těšit se můžete například na nové recepty nebo na projížďku na koloběžkách, které zapůjčila firma Kostka z Jindřichova.


1-10 of 36